Konečné sumírování sezóny máme již téměř za sebou a tak posledním tématem, za kterým bychom se mohli odhlédnout jsou výsledky samotných hráčů v dlouhodobých soutěžích. Každý z aktivních členů si již před sezónou mohl prohlédnout sloupec o tom, co od něj tým očekává (viz.článek) a nyní, po sezóně, si může sám i podle svých pocitů říct, zda si odehrál "své", odehrál sezónu nad očekávání anebo naopak.

   Z pohledu autora předsezónního článku a všech srovnání musím uznat, že naprostá většina hráčů sezónu odehrála dle mých tipů ba dokonce i "nadplán". To samořezjě neznamená, že by účty měly být příští sezónu vyrovnány.

A-tým

   Začneme u Dana Nevřely, který dokázal, že bude skvělou oporou mužstva a i přes několikeré zaváhání během základní části soutěže prokazoval své kvality jak v Českém poháru, tak v KP1. Nejspíš jsme všichni čekali, že by neměl během sezóny ani jednou prohrát, nicméně tento úkol je velice obtížně splnitelný a zvlášť při kolísavosti Danova nasazení. Dvojkou mužstva se stal během sezóny František Herout, který měl sice lehce vlažný vstup do sezóny, nicméně obstál v těžkých zápasech Play off a ČP.

   Jediným hráčem A-týmu, který částečně nenaplnil očekávání do něj vkládané je Karel Šmidt. V průběhu sezóny netrénoval a ztrácel pravidelně po jednom zápasu a zůstal daleko za svým potenciálem. Doufejme, že v další sezóně zabere a vrátí svůj letošní dluh, který je po závěrečném Play off obrovský. Dalším členem týmu byl Jirka Kamarýt, který bohužel v průběhu sezóny příliš nenastupoval, ovšem stále se držel očekávání i bez většího tréninku. V závěrečných zápasech zazářil a tento celek ho bude bohužel v nadcházejícím ročníku velice postrádat. Celkem pravidelně nastupoval i Leoš Fiala ml., kterému se velmi nevydařila první polovina soutěže, nicméně v té druhé již pravidelně bodoval a dokázal, že se zlepšil. Musím však uznat, že jsem na něj přes léto uvalil příliš velké očekávání.

B-tým

   Hned po startu se vůdcovství ujal Tomáš Herout, který z čtvrté, resp. páté pozice na soupisce doslovaa zářil a dlouho byl i nejlepším hráčem soutěže KP2 sk.D. S příchodem zimy se však trochu zchladil, nicméně si stále držel skvělou bilanci, kterou bohužel nepotvrdil v Play off, nicméně jeho přínos pro tým byl nadstandardní. Během října partu posílil zkušený Libor Budjač, který i po dlouhé pauze odehrál svoje obvyklá procenta a výrazně Béčku pomohl na cestě k nejvyšším příčkám. Po zveřejnění úvodního článku s očekáváními se začalo debatovat, že na mladého Pavla Škopka jsou kladeny vysoké požadavky, nicméně on ukázal, že není žádné máslo a mou důvěru nezklamal. Jeho mezisezónní zlepšení je neoddiskutovatelné a věříme, že bude pro oddíl velkým přínosem i v sezóně následující.

   Béčko získalo skvělé druhé místo i díky vyjímečné vyrovnanosti všech hráčů. Mám na mysli zejména další členy, kterými byli Pavel Jandejsek a Leoš Fiala, kteří za předchozími třemi lídry týmu zaostávali jen o malý kousek. Oba tito hráči pro Béčko udělali to, co se od nich očekávalo i přes to, že si každý z nich doslova vytrpěl slabší období. Tým dále doplňovali Céčkoví Vašek Herout a Zdeněk Jandejsek, kteří sbírali postupně nějaké ty výhry a boj s procenty byl pro ně doslova zábavou.

C-tým

   Hráči Céčka šli do sezóny s jasným úmyslem postoupit. Právě vedoucí, Vašek Herout, to vzal do svých rukou a stal se nejen papírovým, ale také výsledkovým vůdcem mužstva. I přes tři slabší mistráky se stal zaslouženě nejlepším hráčem soutěže a málem předčil veškerá očekávání. Jistotou a možným pomocníkem se stal jeho bratr Tomáš, který si v průběhu sezóny jen odehrál potřebný počet utkání pro případný start v Play off, který nakonec nebyl ani potřeba. Veliký obdiv pak patří Zdeňku Jandejskovi, který na podzim absolvoval nepříjemnou operaci pravé ruky a během rekonvalescence bojoval nejen se soupeři, ale také s pořádnou bolestí a nakonec si v soutěži připsal velice slušnou bilanci.

   Výsledkově příjemným překvapením se stal Marek Němec, který v létě přišel z Trhového Štěpánova. I přes to, že mu občas rupne v bedně, své soupeře uplácal lopatkou, kterou drží v levé ruce a stal se nejlepším zlepšením sezóny. Dalším neopomenutelným článkem byl Vladimír Vávra, který zručské překvapil v loňské sezóně famózními výkony právě v této soutěži. Ty se mu bohužel nepovedlo zcela zopakovat, nicméně daleko za nimi rozhodně nezůstal. Posledním hráčem Céčka byl Mirek Friš, který odehrál několik utkání, ve kterých dokázal, že na něj kutnohorský stolní tenis rozhodně neměl zapomínat.

D-tým

   Loni trápící se Déčko, které získavalo první zkušenosti se soutěžním stolním tenisem vlétlo do soutěže velice odvážně. Regionální soutěž utrpěla značné oslabení, s čímž mé odhady nepočítali, nicméně naprostá většina hráčů Déčka si připsala mezisezónní zlepšení o nemálo procent. Celek se porval i s absencí jedničky Martina Pajera, který nastupuje stále méně, ovšem právě toho bodově zasoupili jak Josef Veselý, Jiří Moravec, Vladimír Menšík a Pavel Roub. Občas došla řada i na příležitostné borce z rožhavené střídačky, Leoše Fialu, Františka Matějku a Jaroslava Beznosku, kteří si taktéž připsali nějaký ten skalp.

   Na závěr bych chtěl říct, že naprostá většina hráčů zaznamenala i třeba jen malé zlepšení oproti minulé sezóně, což je skvělým výsledkem pro celý oddíl, který se během sezóny opět rozrostl a postoupil o další úroveň výš, za což musím všem aktivním hráčům a dalším členům velmi poděkovat.